Resilience znamená odolnost,
nezdolnost, psychickou houževnatost. Podporovat celospolečenskou resilienci je
určitě dobrým krokem. I proto vznikl náš projekt s názvem „Podpora resilience obcí
vůči klimatickým změnám“. Je založen na vzdělávání, předávání informací a samozřejmě
na příkladech dobré praxe. Ale nechci unavovat s vyjmenováním všech kapitol. Raději
popíšu několik zajímavostí a věřím, že budou dostatečně motivační k účasti v projektu.
První zajímavostí
je vysvětlení přínosu pro životní prostředí, požadovaném od podporovatele projektu.
Nejdřív jsem se pozastavila nad jeho požadavkem, protože mi připadalo zcela jasné,
že vzdělávání v oblasti klimatických změn, jejich dopadů a variant řešení přinese
v každém případě plus životnímu prostředí (a nemusím jej proto objasňovat). Pak
mi ale padnul do oka rozečtený dokument, který jsem měla na stole: Případ bolševníku
– nejnebezpečnějšího invazního druhu v evropské přírodě, jehož zneškodnění je předmětem
zájmu vědeckých týmů už dlouhá léta.
Je to
podobné jako s bolševníkem
Pokud by se
totiž lidé nesnažili bolševník a jeho šíření omezit a nepodrobili tuto rostlinu
výzkumu a souvisejícímu vzdělávání a předávání informací o něm, neobjevili by
možnost jeho využití jako obnovitelného zdroje energie na sodíkové baterie. A
obráceně, pokud bychom se neocitli v době globální klimatické změny a jejích
důsledků, využití bolševníku jako obnovitelného zdroje by nás ani nenapadlo.
Mimochodem výzkum se mnohdy vyvíjel nesprávným směrem – např. využití bolševníku
jako krmiva nebylo úspěšné, protože když už se skot konečně „naučil“ bolševník
spásat, jeho maso bylo nekonzumovatelné z chuťových důvodů. Nemusím připomínat,
že invaze dominantního bolševníku neúprosně snižuje biodiverzitu, a kromě
ekologického ohrožení pro nás představuje i vysoká zdravotní rizika.
Obdobně je
tomu s agrovoltaikou, o které už bylo uvedeno mnoho pozitiv pro životní
prostředí a jeho jednotlivé složky, zejména zemědělský půdní fond. Pokud by si
lidé v dané oblasti nechtěli předávat poznatky, nikdy by nedošlo ke spolupráci
elektrotechniků se zemědělci a výzkumnými ústavy, jejímž výsledkem je bezesporu
přínos i pro biodiverzitu.
Pozitivního
vlivu na životní prostředí můžeme dosáhnout i „obyčejnou“ fotovoltaikou na
louce
Lokalita s
instalovanými solárními panely a s travním porostem se totiž může stát refugiem
některých mizejících druhů živočichů i rostlin z místní krajiny, neboť jim může
poskytovat útočiště, vhodné hnízdní podmínky, zdroj potravy nebo zdroj minerálů
v kombinaci s vhodnými mikroklimatickými podmínkami. Podmínkou vzniku
popisovaného refugia je projekční příprava založená na mezioborové součinnosti
a sladění ochrany jednotlivých druhů, popř. složek životního prostředí, které
ačkoliv jsou součástí jednoho celku, můžou se projevovat vzájemnými střety
zájmů. Na toto téma již deset let vznikají odborné práce ve Francii, Německu,
Číně. Rešerše všech vědeckých výzkumů byla českými vědci provedena v roce 2022,
díky čemuž vzniká unikátní český výzkumný projekt s ukončením v roce 2025. Na
základě porovnávání lokalit s fotovoltaikou a bez ní by mělo být objasněno, co
potřebuje příroda a krajina a co jí může fotovoltaika poskytnout, aniž by došlo
k výraznému snížení výkonu vyráběné elektrické energie.
Doufám, že
jsem dostatečně zaujala čtenáře, jemuž jsme schopni přislíbit, že díky projektu
se dozví podrobnosti nejen u zajímavostí, na které jsem chtěla nalákat.
Probereme také další oblasti, např. mapování krajiny pro zadržení vody v území.
Článek by
nejspíš neměl konce, neboť jsem zas objevila výjimečný spis na stole... Raději
tedy popřeji hezké léto a trochu zvědavosti.
Gabriela Licková